Jezdec a trenér: Jak překonat jazykovou bariéru? (skoková lekce)
Proč kolikrát má jezdec problém porozumět svému trenérovi?
Nejdříve oslovím jezdkyně. Určitě to mnohé z vás znáte. Máte muže-trenéry a občas se vůbec nechytáte.
Většinou chce po vás nemožné a vy pak jenom kroutíte hlavou: "Co chce?"
Co ale páni jezdci? Mají stejný problém? Nemají, protože většina trenérů, kteří se zaměřují na skoky jsou muži. Proto jezdci obvykle mají se svým pánským trenérem při skokové lekci méně potíží než dámy, kterých je ale jako jezdců více než mužů. Dalo by se říci, že si pánové spolu plně rozumí. Ale co když má muž trenéra ženu?
Ne že by se to asi stalo, ale teoreticky. Bude to vůbec fungovat?
Takže, když jsme si teď postěžovaly, že to jako jezdkyně nemáme se svými trenéry jednoduché, protože jezdkyně a trenérky jsou z Venuše a jezdci a trenéři z Marsu, povíme si, proč tomu tak je.
Pokud nejste jezdkyně, která holduje vzrušení, kdy se řítí s koněm na skok, raději volte trenérku než trenéra. Ženy bývají od přírody poklidnější v adrenalinových sportech. To ale nebude asi hlavní důvod, proč si muži a ženy mezi sebou jako trenéři a jezdci napříč pohlavím nerozumí. Pojďme zkusit najít jiný důvod.
A to je tento: jazyková bariéra v tréninku vzniká, protože muži a ženy mají díky své biologické odlišnosti jiný pohled na překonání skoku. Nejen emoční, ale co je podstatné, mají rozdílný pohled na techniku překonání skoku a pohybu po parkuru.
Za prvé, muži mají slušné prostorové vidění a dobrou orientaci v prostoru, ale jejich velmi silnou stránkou je skvělý odhad vzdáleností na dálku. Tomu my ženy těžko vlivem biologické rozdílnosti mozku a myšlení konkurujeme. Ale dámy, pozor! Ženy mají naopak vytříbenou zrakovou orientaci vyvinutou více periferně na blízko, kdy dokážou pojmout cokoli v jejich poměrně širokém spektru vidění oproti mužům.
Takže když to shrneme: jezdec, který jede s koněm na skok, dobře vyhodnotí na dálku potřebnou rychlost nájezdu a rychle se orientuje po kurzu trati, zatímco jezdkyně se naopak lépe orientuje v blízkosti skoku. Stejně tak jezdkyně dokáže vycítit sebemenší zaváhání koně, které ji ovlivňuje v nájezdu na skok a rozhodnutí o odrazu, na rozdíl od jezdců.
Proto většinou jezdkyně si rozmyslí nájezd na skok dřív, než se kůň odrazí, oproti mužům, kteří mnohdy odskočí s koněm, který není na skok připravený, a prostě jim to vyjde. To je důvod větší úspěšnosti jezdců mužů oproti jezdkyním a i mezi ženami jezdkyněmi vzájemně. Muži v tomto bývají naopak mezi sebou vyrovnanější.
No a to je první důvod nesouladu v tréninku, kdy trenér a jeho svěřenec nejsou stejného pohlaví, a proto mají rozdílný náhled na překonání skoku a celkově na skokovou přípravu a lekci.
Další velký rozdíl je ve stylu překonání skoku, kdy jezdkyně a jezdci zaujímají mírně odlišné držení těla nad skokem vlivem jejich rozdílné biologické odlišnosti stavby těla a těžiště.
Na druhou stranu, když se na to podíváme souhrnně, proč by to jezdcům a trenérům z Marsu a jezdkyním a trenérkám z Venuše nemohlo dohromady fungovat? Naopak se můžeme vzájemně doplňovat a učit se jeden od druhého.
12.1.2025
Michel Jaonpeev Mares